Jedno citoslovce: "Brrrr"
Pamatuji si, jak jsem si v prvním ročníku říkala, že četba bude zmáknutá rychle a začnu ji číst co nejdřív, ať si to vážně všechno vychutnám.

No, opak byl pravdou.

Tak nějak jsem si to malovala, že si do četby dám mně známé a oblíbené knihy, jako to mají například jiné školy, kdy si studenti berou Harryho Pottera, čtiví Pána prstenů, nebo někteří Hunger Games. Dodnes vidím znechucený výraz jednoho z profesorů, když jsme se zeptali, jestli si budeme moct některou ze jmenovaných knih vzít.
"Nemám tyto knihy rád! Nedám Vám je tedy do kánonu!" 
No a byli jsme v háji. On neměl rád naše čtivé knihy a my neměli rádi jeho. Při zapisování mých dvaceti jsem supěla a skoro brečela, protože víc jak polovina knih se mi tak nějak příčila.
Možná bych si je i přečetla, JENOMŽE to bych nesměla díky rozborům znát jejich konce. Knihy jako Romeo a Julie nebo Farma zvířat pro mě bylo jedno velké utrpení a prokousávání se konkrétně touto knihou byla záležitost tří měsíců, a to beze srandy. Z toho výběru, který u nás zamrzl v době komunismu jsem vybrala horko těžko těch TOP dvacet.




Zbývalo několik týdnů do ústních maturit a já během týdne zvládla přečíst 7 knih. Už jsem si říkala, že to nakonec nějak dočtu... no, tři knihy jsem nakonec nepřečetla a zpětně si říkám, že když už jsem si je pořídila kvůli maturitě, kterou mám za sebou, že bych si je už i mohla přečíst.

V tomto období, kdy jsem "musela" číst, mi chuť trávit touto aktivitou řekla tak nějak PÁPÁ.

Co tímto článkem chci říct.
Až Vám ve škole budou říkat rozbor knihy, kterou jste ještě nečetli, zacpěte uši!



Přeji pěkný večer.  ♥