pondělí 23. října 2017

Havraní kruhy a jejich Ódinovo dítě, téměř až skvostné fantasy (9/10)

Recenze! Recenze! Obsahuje spoilery!


























Tak jo...

Kniha Ódinovo dítě způsobila ve fantasy sekci po celém světě poměrně humbuk.
Kniha napsaná Siri Pettersonovou. Žena, která je stejně stará jako moje máti, jen moje mami teda nepochází z Trondheimu jako tato sympatická žena a nepíše fantasy. Tato žena je také animátorkou komiksů, které naprosté většině z nás asi nic moc neřeknou, neboť překladů do našeho jazyka se nejspíš nedočkáme. Překladu prvního dílu této trilogie jsme se však před delší dobou dočkali.




Samotná trilogie byla jako vůbec první fantasy oceněná Cenou knihkupců, což asi o lecčem vypovídá.

Jedna z příjemných zjištění je, že Hirka, jakožto hlavní postava nevyniká žádnou zvláštní schopností, jak tomu ve většině případů bývá. Její jedinou a největší vyjímkou je chybějící ocas. Zvláštní? Také si myslím. V knize je nazývána "bezocasou", "Ódinovým dítětem", "plísní", nebo také cizím termitem, tedy termínem, který si vymyslela sama autorka,"menskr". Celý děj se odehrává v duchu severské mytologie, kdy božstvo, které představuje Vidoucí, má na starosti téměř vše. Obyvatelé této "říše" se nazývají Aetlingové, rasa Ymslanďanů.
Jste vhozeni do děje, ve kterém vůbec nevíte, o čem je řeč. (Popravdě, netušila jsem prvních téměř osmdesát stran.)
Hirka v první části knihy působí chováním spíše chlapecky. Nazvala bych to rebélií, ale chvilkami mi její chování bylo až protivné.
Chlapec Rime, z bohaté rodiny, naprostý opak Bezocasé, přitom Hirčin výborný přítel. I když, oba by chtěli víc a ten jejich odstup po čase také začíná spíš připomínat "románek k nasrání".
Zatím to vypadá, že to jen haním. Není to pravda! Po začtení se, bylo výborné zjišťovat povahu a důvod chování postav. Tím, že to je první díl této série, bylo vlastně poměrně příjemné uvedení do dívčinného světa, kdy ke konci spadá až k některým úvahám, skoro až politikaření,řekla bych, kdy byl vidět kontrast, který je pro všechny rasy, ať už Ymslanďany, nebo nás, úplně stejný. Kdy se projevuje charakter postav. Kdy stojí chudina proti bohatým. Kdy skromní stojí proti sobcům. Po začtení se jsem hltala stránku za stránkou a když jsem dolistovala na poslední stranu, nadávala jsem si, proč jsem tak pospíchala! Knihu jsem s těžkým srdcem zaklapávala a bojovala, abych ještě v ten moment neotevřela druhý díl.

Stručněji: Poměrně složitý začátek na pochopení a vstřebání všech informací, názvů, míst, jmen. Nazvěme to "Složité uvedení do děje". > V první polovině knihy hlavní postava vystupuje dost zmateně a horlivě, kdy jsou změny jejích rozhodnutí nevysvětlitelné (úděl? nejspíš). > Ustálení děje, informace již dávají smysl a kniha se tím četla mnohem jednodušeji a příjemněji.

Prý má být tato kniha zfilmována.

Finální hodnocení? Podtrženo, sečteno. 9/10

Žádné komentáře:

Okomentovat