neděle 19. listopadu 2017

Plíseň. Když je vše jinak, než má (8/10)

Je tu další recenze! EYY!!
(obsahuje spoilery)

Kniha, na kterou jsem se čekala, jak na boží smilování. Dobře, nečekala, ale nemohla jsem se dočkat, až ji otevřu. A víte co? Četla jsem ji jedním dechem. Nemohla se odlepit (do určité chvíle), ale nemohla!

Začátek knihy pro mě byl uplné WOW! Tak nějak jsem s hlavní hrdinkou Hirkou konečně dokázala sympatizovat víc, než v úvodním díle. Recenzi na Ódinovo dítě a něco málo o autorce naleznete ZDE.
To, jak byl náš svět Hirce vykreslený, bylo smutně úsměvné. To, jak naše Země umírá a pojem SÍLA je zde minulostí. I to, jaké dokáží být lidské povahy, když se jedná o pomoc ostatním.

Absolutně jsem se nemohla odtrhnout v momentě, kdy se Hirku chystal opustit její jediný společník, kdy se místo něj zjevil mrtvorozený, se kterými tak usilovně bojovali ve světě, odkud přišla k nám na Zemi. To, že se mrtvorozený jevil jako přítel...

A pak začalo jedno velké WHAT THE HELL..?!

Hirka jako mrtvorozená (i když jen polovičně), Rime mi připomínal magora, co utekl z léčebného zařízení. Chápu, že pro lásku člověk bojuje, ale že až takhle? Ze sympatické postavy se mi tak kapitoly s ním staly prokousáváním. Hirčin otec, který se od začátku jeví jako vyčinutý dokonalý zločinec je vlastně skoro hodný, dokonalý tatík. Havran je vlastně zločincovo bratr a ještě větší zločinec, než ten, kterého se tady na Zemi určitá skupina obávala nejvíc, tedy tatíka Hirky.

Hirčin Havran, teď už vlastně nábyrn, mrtvorozený, rasa, která je tak obtížná zabít a Rime ho zapíchne jak maso na špíz někde ve vězení.

Rime a Hirka, kteří na sebe tak usilovně myslí a milují se až z toho člověk skoro chytne cukrovku a najednou jsou z nich nepřátelé téměř na život a na smrt.

Zase to vypadá, že vše haním, ale ne. Bylo to super, jen to všechno trvalo klasicky moc dlouho a pak se najednou veškerý zlom odehrál na posledních padesáti stranách. Takže mě to spíš jen mrzelo, že se to drželo v těch klidných, neustále cestujících kolejích a najednou se toho stalo nějak moc na málo stránkách.

Knížka končí stejně nervózně jako první díl, kdy Vás to nutí jít a přečíst si tak hned díl další.
Takže jo, mně se to líbilo, i když na začátku mi to udělalo velké oči. V té fantasy sekci super, ale měla jsem pocit že se v tom chvilkami člověk trochu motá a povahy "lidí" se až moc měnily.

Prima čtení, napínavé. 8/10

Žádné komentáře:

Okomentovat